Turnaj Č.B.
Turnaj "O pohár klubu České Budějovice"
Tak jsme se konečně dočkali, máme za sebou náš první turnaj. Posledních pár dní před dnem "D" bylo plné nervozity a očekávání. Každodenní otázky "Za jak dlouho pojedeme? Kolikrát se ještě vyspím?" a podobné, ve mě vyvolávalo čím dál víc nejistoty a obav o naše malé "hokejky". Jak dopadnou? Jak to ovlivní jejich "nevinné dušičky" pokud to dopadne špatně? Prostě hodně smíšené pocity, zároveň nadšení a strach.
Musím přiznat, že smíšené pocity trvají i po turnaji.
Když začnu v zákulisí, potěšilo mne, že jsme nepodcenili "domácí přípravu" a šatnu jsme si vybavili k obrazu svému. Je pravda, že jsme to asi trošku přehnali, ale i my rodiče, se musíme učit. Snad to byl jen vzájemný ostych, že toho občerstvení tolik zbylo. Myslím, že jsme šikovnější, než ti kuchaři, kteří nás zaplácli tou uho omáčkou s vysušenou rýží. Prostě jsme si nasadili laťku hodně vysoko :-)
Ale teď k samotnému turnaji. Do nezáviděníhodné situace se dostal Tomáš, když musel rozdělit kluky na "A - silnější" a "B - slabší". Nevím jak Vy, ale já osobně jsem si nevšiml, že by někdo výrazně převyšoval ostatní. (V tomto případě nevidím jako výhodu být nominován do týmu "A", ale někdo musl jít na "porážku" :-)). Vzhledem K tomu, že jsem dostal "opět" funkci - tentokrát zapisovatele, mohu okomentovat pouze výkon týmu "A". Úsměvný byl začátek, kdy se naši nezkušení borci "zhroutili" na led z nezvykle vysoké střídačky. Krátké rozbruslení, zděšení z letmého střídání a už zní siréna. Linz nám ukázal, jak se hraje hokej u nich. Tyto "sedmileté" děti byli na úplně jiné úrovni než ostatní týmy. Už jen když jsem viděl, jak naskakují na led přes mantinel, mi dalo představu, jak to asi dopadne. Ale zpět k našemu týmu, do konce první třetiny se kluci drželi. Prožili jsme pár infarktů, ale i úsměvných situací, když naši kluci, "hozeni do vody", netušili, co mají dělat. Chvílemi jsme měli pět brankářů - tak urputně jsme bránili. Jenže to nejde vydržet dlouho. S postupem času a přibývajícími inkasovanými góly, mi připadalo, že teprve začínáme hrát nějaký hokej. Což vyústilo v alespoň jeden vydřený gól. Teprve závěrečná siréna ukončila rakouskou střelnici.
Bylo opravdu složité namotivovat "zmoklé kohouty" do dalších bojů, obvzlášť v šatně neměli daleko k slzám. Bylo na nich vidět, že by dali cokoliv, aby byli v týmu "B", který "přejel" českokrumlovské a slavil své první vítězství.
A je tu druhý zápas proti Lvům. O poznání jiná hra. Konečně soupeř podobného ražení. Prví třetina byla ještě poznamenána předchozím utkáním a těsně jsme ji prohráli, ale pak už byl led náš. Pokusy soupeře končily u naší opory - brankáře, takže i přes únavu se naši vybičovali ke zteči. Vyrovnání jim dalo novou motivaci - můžeme je porazit. Hra se začala lišit od tréninkového "plácání". První vzájemné nahrávky, dohrávání soupeře, obranná práce, to vše přineslo ovoce - výhru! Malou, ale důležitou. V šatně sice dostali sprchu, když zjistili, že na druhé polovině kluziště to skončilo ještě výraznější výhrou nad Lvím "Béčkem". Ale nálada už nebyla tak pochmurná.
Kombinace únavy a rychlého oběda poznamenala poslední utkání s domácími. Sice byla znát lepší hra soupeře, ale nebyl to nehratelný soupeř. Někteří protihráči ukazovali svojí šikovnost a zkušenost, ale naši svěřenci to nahrazovali důsledností a srdíčkem - nevzdávali žádný souboj a nic si nenechali líbit. Po právu jsem na ně byl pyšný. Posledních pár minut sice dohráli silou vůle, kdy ani nemohli vysílením vylézt na střídačku, ale myslím si, že na jejich zkušenost se důstojně rozloučili.
Já, jako rodič, jsem měl velkou radost z celkového umístění - nebyl to úplný prů.... švih. Bohužel, kluci to viděli jinak, "Béčko" totiž deklasovalo ve své skupině i posledního soupeře.
Celkově můžeme tuto "misi za poznáním" považovat za úspěšnou. Nikdo si neublížil, kluci se dočkali vysněného zápasu, a odjíždíme s medailemi. Je pravda, že každý tým s jinými, ale je na nás rodičích a trenérech, aby tento výsledek kluky nerozdělil. Poprosil jsem i trenéry, aby se k turnaji vyjádřili, tak uvidíme i jejich pohled na turnaj.
Na závěr bych se chtěl omluvit, že je tento článek trochu jednostranný, ale opravdu jsem hru kluků na druhé straně kluziště neviděl. Tak ji opravdu nemůžu komentovat. Jediné co můžu říct je: "Kluci, super výsledek, gratuluji". Pepa.
Turnaj v Českých Budějovicích očima tréni Tomáše
Rád bych se též vyjádřil k turnaji v Českých Budějovicích. Prosím Vás o to ,aby jste nebrali na zřetel rozdělení Áčka a Béčka. Prostě jsme kluky takhle rozhodili, i s ohledem na to, že kluci co byli v áčku již na turnaji byli a neměl to pro ně být takový šok. Žádné velké výkonnostní rozdíly zatím v týmu nemáme, nebo já je nepozoruji a proto se i kluci z „Béčka“ dostanou na druhou stranu, aby si vyzkoušeli jaké je to hrát proti silnějšímu soupeři. Třeba jim to půjde ještě lépe, nikdo neví, jak se s tím poperou. Nerad bych se dostal do stádia, že kluci budou chodit a ptát se mě „ já chci do béčka“ protože tam se vyhrává. Budeme to prostě točit, potom třeba i v závislosti na výšce hráčů, abychom u těch pár trpaslíků co máme, předešli nějakému zranění, i když je mi jasné, že ne vždycky to jde.
K turnaji v ČB:
První zápas nám jasně ukázal, že věkový rozdíl je v těch kategoriích strašně znát, proto snad nemá cenu hodnotit skóre. Ale kluci ukázali bojovnost, i když třeba stáli v bráně spolu s brankářem. Takže i přes skóre, beru tento zápas jako zdařilý a to z důvodu, že i když je soupeř lepší, pořád se musí bojovat a to jsme předvedli.
Zápas proti Lvu byl přesně to, co jsem očekával od celého turnaje. Vyrovnaný soupeř stejný věkový a výškový rozdíl a proto si cením vítězství. Kluci i možná trošku přes prvotní nechuť z první porážky makali a zaslouženě, i když malým rozdílem tak vyhráli. Bruslili jsme a bojovali a to je pro mě osobně důležitější jak nějaký ukazatel skóre.
Proti domácím, byla na klukách vidět už únava a ze zkušenosti vím, že po obědě ještě k tomu v krátkém časovém úseku se špatně hraje. Ale předvedli jsme opět bojovný výkon, ale tentokrát to už nestačilo. Jak se později přesvědčíte i vy v těchto kategoriích vyhrávají zápasy jednotlivci a v ČB ho měli. Nevím kolik nám dal gólů a troufnu si říci, že pozdější vítěz „nejlepšího hráče turnaje“, vyhrál domacím tento zápas. On už hrál doopravdy hokej. Zápas nám utekl sice 9:5, ale každou třetinu jsme prohráli vždy s minimálním rozdílem což je škoda, ale je vidět že jsme byli vyrovnaným soupeřem.
Když celkově shrnu výkon kluků v „áčku“: na to jakou dostali na začátku turnaje studenou sprchu, jsem spokojen jak s přístupem, tak s výkony všech hráčů, i když občas tam malé problémy byly, hlavně v koukání a postávání, ale věřím tomu, že to během pár zápasů zmizí. Nezbývá než pogratulovat hráčům a Láďovi v „béčku“ k prvnímu místu.
Poslední věcí je, ač na turnaji jsem to ještě nechal být, dále už to tolerovat nebudu! - Je chození rodičů do prostoru střídaček a vysvětlovaní hráčům co mají hrát a kde mají hrát. Od toho tam jsme my. A myslím tím, i spořádané rodiče, kteří „pouze fandili“. Tak jako na tréninkách budete v hledišti. Výjimku bude mít pouze vedoucí mužstva a zapisovatel na druhé straně pokud bude zapotřebí.